prof. PhDr. Zdenka Rusínová, CSc.

Vystudovala češtinu a ruštinu na brněnské filozofické fakultě, s níž spojila i celý svůj profesní život. Působila na bohemistickém pracovišti, v devadesátých letech na pozici vedoucí Ústavu českého jazyka FF MU. Zastávala též funkci proděkanky a místopředsedkyně fakultního senátu. Vědeckou činnost zahájila jako dialektoložka, postupně se však zaměřila na českou morfologii v diachronním i synchronním pohledu. Její bohatá publikační činnost zahrnuje vedle vysokoškolských učebnic určených jak českým, tak zahraničním studentům, např. Problémy současné české morfologie (1977), Tvoření slov v současné češtině (1980), Základní kurs češtiny pro cizince (1971) a Praktická cvičení z češtiny (1981), též monografii Tvoření staročeských adverbií (1984) a řadu synchronně zaměřených odborných statí, např. novátorský cyklus článků o deminutivech (90. léta). Důležitou složku jejího vědeckého profilu představují i studie zaměřené na filozofii jazyka, pragmalingvistiku, teorii a praxi ortografie ad. Autorsky i editorsky se podílela na Příruční mluvnici češtiny (1995), pro niž zpracovala vysoce oceňovanou a uživatelsky přínosnou kapitolu o tvaroslovné morfologii, pro Encyklopedický slovník češtiny (2002) připravila hesla týkající se derivace v češtině. Do kolektivního díla Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky (2007) přispěla kapitolou věnovanou vývoji zájmu o slovotvorbu a podílela se i na zpracování hesel do Nového encyklopedického slovníku češtiny (2016). Významná byla také její práce pedagogická, s neobyčejným nasazením působila jako úspěšná školitelka postgraduálních studentů, vynikajících výsledků dosáhla i ve výuce češtiny pro cizince. Celoživotně velmi aktivně přispívala a stále přispívá k popularizaci vědy, a to publikační i organizační činností. Velkou úctu si zaslouží její celoživotní zásadní postoje, které prokázala mj. v rámci fakultního dění v listopadu 1989.