(* 1929 – † 2017)
Absolvoval obory čeština a ruština na brněnské filozofické fakultě. Zpočátku učitelsky působil na školách 2. cyklu a jako lektor češtiny v Pekingu, v Londýně a Řezně. Pracoval jako vědecký pracovník v pobočce akademického ÚJČ v Brně (1954–1956), od r. 1959 byl zaměstnán na brněnské filozofické fakultě. Vědeckou práci zahájil jako dialektolog. Jeho odborný záběr se vyznačoval širokým rozpětím věcně tematickým i teoretickým a metodologickým. Část jeho prací je zakotvena v historickosrovnávací metodologii a míří přes slavistiku (s využitím lexikostatistických metod) a indoevropeistiku až do společenství nostratického. Přispíval též k poznávání kulturněhistorických souvislostí děl vybraných autorů, například Jana Blahoslava a Adama Michny z Otradovic. Silně je v jeho vědeckém díle zastoupena i problematika synchronního popisu, při němž využíval svých rozsáhlých znalostí vlivných zahraničních lingvistických a sémiotických teorií. Zabýval se zejména lexikologií a syntaxí. Po návratu z Pekingu organizoval na fakultě kurzy hovorové čínštiny a přednášky o čínských dějinách, kultuře a filozofii. Důležitou součástí jeho činnosti byly editorské práce, například Gramatika česká Jana Blahoslava (1991), společně s Dušanem Šlosarem a Janou Nechutovou, soubor Adam Michna z Otradovic, Básnické dílo (1999), Jan Blahoslav: Čtyři menší spisy (2013). Věnoval se také překladatelství. Jako vynikající vysokoškolský pedagog vychoval a výrazně ovlivnil celé generace jazykovědců.
L.: RočBU 1964, 96–97; RočUJEP 1964–1968, s. 449; RočUJEP 1968–1975, 749–750; RočUJEP 1976–1985, s. 343; D. Šlosar, NŘ 72, 1989, 212–213; R. Večerka, SPFFBU A 37/38, 1989/90, 7–8 (na str. 9–14 též bibliografie); Z. Hladká – M. Nekula, SaS 60, 1999, s. 327; J. Zeman, Češtinář 15/1, 2004/2005, 23–25; (bibliografie), SPFFBU A 52, 2004, 177–179
