Eliška Kopecká zdraví z Taiwanu

Vážení pliňáci,

s bříškem plným xiaolongbao posílám pozdrav z Taiwanu. Dojmů se na mě tady valí spoustu ze všech stran. Ovšem posledních pár týdnů žiju jenom v knihovně.

Ze začátku pobytu jsem se snažila co nejvíce objevovat okolí Taipeje. Aktivit si tady člověk užije podobných jako v Česku, ale ty scenérie jsou prostě jiné, asijské. Už jsem tady tři měsíce, takže jsem si na městský ruch zvykla a některé kuriozity už jsou pro mě normou. Co si pamatuju, že mě čerstvýma očima uchvátilo, byly barevné chrámy mezi paneláky a to, že jsou night markety vecpané do běžných ulic. Asi to dává smysl, když tu nefungují klasická centra měst, jak jsme zvyklí v Evropě. To je ovšem také nevýhoda, protože pak člověk ztrácí dobrý orientační bod. Jako takové tu používáme zastávky metra, parky, nebo kulturní památky, mou oblíbenou je Chang Kai-shek Memorial Hall.

Mám pocit, že tu dostávám opravdovou dávku studia v „asijském stylu“. Jsem ráda, že se můžu hecnout a jeden semestr si vyzkoušet studium takhle „na Asii“, ale taky se těším, až semestr skončí. Je celkem těžké vybrat jeden předmět, který na mě má největší dopad. Je docela cool se na Taiwanu učit Čínsky a mám chuť v tom pokračovat ještě doma. Jsem docela nadšená z předmětů, ve kterých si můžeme vyzkoušet procesy machine learningu, i když u těch jsem zrovna zvědavá, jestli je zvládnu uzavřít (jiāyóu). A je zajímavé vidět, jaké přístupy má zdejší výuka lingvistiky k jazykovým univerzáliím.

Doporučila bych všem studentům v zahraničí si na začátku pobytu jít na nějaký walking tour, protože vám dají tipy, kam v průběhu semestru vyrazit a trošku se naladíte na místní kulturu. Já teď vím, že přestože Vánoce zde nebudou, tak si ale můžu zajít na vánoční trhy a vím, odkud bude nejhezčí výhled na novoroční ohňostroje. Přestože tady neslaví evropské svátky, vždy se tady dá něco slavit. Hned v září ještě trval Ghost month, kdy se duchům na ulici dávají oběti v podobě jídla.

Naučila jsem se, jak poprosit boha studia, nebo lásky, aby při mně stál. To si vyprosíte taky díky oběti v podobě jídla. Zajímavé bylo sledovat, když si takhle jednou dvě paní nakráčely do chrámu a všech obětí chrám ochotně zbavily. Zklamaná jsem ale byla z průvodu Pride, který se tu slaví na podzim, v létě je prostě vedro. Když se jdete podívat jenom jako kolemjdoucí, tak v podstatě jenom jdete v hloučku lidí. Možná, kdybych zainvestovala do nějakého kostýmu, tak bych se do pride nálady naladila lépe.

Z počasí jsem zde měla už snad celé spektrum možností: zemětřesení, tajfun, velké deště i nebezpečné vedro. Naštěstí zatím nic z toho nebylo život ohrožující. To se pozná tak, že i když je v rozhlasu hlášeno zemětřesení, Taiwanci se nevzrušeně dále věnují svým záležitostem. Pro expaty tu platí pravidlo: Běž, až poběží Taiwanec.

Postupně jsem si tu metodou pokus–omyl našla místa v blízkém okolí, kam se například chodím učit. Vzdálenosti jsou v Tiapeji až ohromující. Na průzkumy do ostatních koutků Tajpeje je dobré si vyhradit půl až celý den. Je dobré mít při takových aktivitách vždy u sebe nabitý telefon s mapami, protože je snadné se tu ztratit, třeba i v podzemí po cestě na metro. Pod hlavním nádraží je v podstatě komplex podzemních cest a část z toho funguje jako obchoďák.

Líbí se mi, že tu mají jednoúčelové drobnosti úplně na všechno. Například držák na bubble tea, aby ho člověk nemusel držet přímo v ruce po cestě domů. Nese si ho v plátěném nosítku, které je většinou ještě nějak zdobené a roztomilé. Takových vynálezů je tu přehršel.

Důležité je, se při návštěvě Taipeje držet pár pravidel: Xièxiè není nikdy málo, google mapy vás kdyžtak vždycky zachrání a při přechodu silnice je dobré být obezřetný, i když jdete na zelenou.

Asie je přesně taková, jakou si ji člověk představuje, velmi ohromující, plná paneláků, ale přitom zaujatá roztomilostí a s chrámy na každém rohu. A občas na vás někde vykoukne doznívající kult osobnosti.

Přeji všem studentům i vyučujícím úspěšný konec semestru.

Zàijiàn!

Eliška

Více článků

Přehled všech článků