ÚČJ na konferenci v Cambridge
Akademici z Ústavu českého jazyka zamířili do Cambridge na konferenci Old-World Conference in Phonology.
Ciao tutti!
posílám pozdravy z jižních krajin, konkrétně z Florencie, kde jsem momentálně na stáži v České škole. V rámci stáže se věnuji výuce bilingvních dětí z česko-italských rodin, se kterými se setkávám prezenčně jednou za dva týdny v sobotu a každý týden online v rámci krátkých lekcí. Kromě výuky pomáhám v České škole se vším, co je zrovna potřeba. Někdy to znamená psaní článků na webové stránky, jindy ořezávání dvou krabic pastelek či nácvik divadelního představení s dětmi, náplň je velmi různorodá. Protože Česká škola funguje souběžně se sdružením ARCA (Amici della Repubblica Ceca) mám také možnost zapojit se do organizace kulturních akcí pro českou komunitu.
V rámci stáže jsem se taky zúčastnila zajímavých akcí v dalších italských městech. V říjnu jsem byla v Neapoli na Slavnostním setkání při příležitosti 15. let České školy Neapol a kromě bohatého programu jsem se stihla i vykoupat v moři a zažít trochu pověstného jižanského chaosu. V listopadu jsem zavítala do Říma na Velvyslanectví České republiky a v prosinci jsme s dětmi z České školy podnikli výlet do Faenzy, kde jsme na zřícenině hradu přivítali Mikuláše, čerta a anděla.
Florencie je ideální město k toulání se a objevování stále nových krás. Umění tu dýchá na každém kroku a říká se, že každý Florenťan má prý v sobě alespoň kousek umělce. Autobusy tu často jezdí, jak se jim zachce, takže nezbývá, než se na tuto anarchii městské hromadné dopravy adaptovat. Nejjistější je chodit pěšky nebo jezdit na kole, což mi ale vůbec nevadí, protože tu nikdo nikam nespěchá a dát si po cestě pauzu na kafe je samozřejmá součást dne.
Kromě toulek po muzeích, galeriích, kavárnách, barech a kulturních akcích ráda chodím na procházky do Fiesole, toskánského městečka v kopcích, ze kterého jsou nejkrásnější výhledy na Florencii, nebo podnikám cesty vlakem, protože v okolí je pořád co objevovat. A samozřejmě si užívám možnost procvičit si po dlouhé době italštinu.
České komunita je v Toskánsku moc přátelská. Od začátku mě přijali mezi sebe a já se tu cítila jako doma. Baví mě sledovat, jak tak odlišné kultury, jako je česká a italská, koexistují vedle sebe. Je krásné jíst na vánočním setkání České školy bramborový salát a lasagne z jednoho talíře, zpívat české koledy a slavnostně si připíjet proseccem.
Mám se tu hezky a srdečně zdravím do zasněženého Brna!
Anna Košťálová